Pouť do ligurského přístavu Savona zahájila novoveská výprava ve čtvrtek, 27.října po páté hodině odpolední. Sotva kunovický mikrobus řízený Jiřím Filípkem nabral směr Vídeň, následovala u uherskoostrožského Osmeku obrátka a cesta zpět pro osvědčení o technické prohlídce od vleku. Po hodince měl tým za Poštornou poslední pauzu na území ČR a pokračoval přes Vídeň, Graz, Klagenfurt a Villach k italským hranicím. Za deštivého počasí proběhlo ještě v Rakousku tankování pohonných hmot. Po jedné hodině ranní si málokdo všiml, že tunely jsou již součástí italské autostrády. Tarvízio, Udine, Venezia a bylo třeba na chvíli spočinout. Zatímco řidič mohl konečně zavřít oči, zbytek osádky se naopak probral. Nejaktuálnější potřebou se stalo hledání toalet. Dešťová voda stále pomaloučku plnila lodě, v Renaultu Master se do éteru linulo z rádia pravé kázání, s velkou pravděpodobností papežovo. Auto se dalo opět do pohybu a postupně míjelo města Padova, Vicenza, Verona, jezero Lago di Garda. Za Bréscií se trasa stočila k jihu ke Cremoně, Piacenze. Vynikající nefalšované italské kafíčko trošku vzpružilo unavené dospělé, navíc se objevilo zářící Slunce a postupně přibývalo napětí, kdo že to moře uvidí první. Samozřejmě, že šéftrenér. Po dalším placení dálniční taxy ještě před polednem dobyla výprava rodiště Christofora Colomba a zamířila na prohlídku vyhlášeného janovského akvária s delfíny i žraloky. Nezvyklý počet černochů signalizoval, že to do Afriky asi až tak daleko nebude. Několika z nich se podařilo vnutit závodníkům ze Slovácka figurky slonů a želv, v promo akci republiky Kongo lidové euro za jeden kus ! Prastará galéra či superluxusní jachty lahodily očím všech členů výpravy. Marně se snažil nejstarší člen výjezdu vylákat zmoženou posádku k prohlídce mořeplavcova rodného domu. Bylo tedy na čase urazit zbylých pár kilometrů a dosáhnout cíle. Pobřežní silnice dostala přednost před dálnicí. Netrvalo dlouho a opět se stálo. Bylo třeba se důkladněji seznámit s mořem. Přestože ve vodě nebylo široko daleko živáčka, novovesská ekipa nehodlala vlny na písečné pláži opustit. Že hlavním posláním jsou závody, to jaksi v tento moment nikdo nebral na zřetel. Po příjezdu na místo určení a opakovaně neúspěšným pokusům o telefonický kontakt s něktrou ze zainteresovaných osob se vedoucímu výpravy začala do hlavy vkrádat myšlenka, jestli si náhodou z vesničanů od Hradišťa někdo nevystřelil. I přes zmatené pokyny moderního výdobytku jednadvacátého století-GPS navigace stál mikrobus s vlekem ve čtyři hodiny odpoledne na kopci nad Savonou, kde se nacházel hostel Villa de' Franceschini. O chvíli později dorazilo k areálu volvo xc 90 s šéfovou Ewou Mariou Gasbarro. Podařilo se rovněž vytelefonovat trénink, ke kterému se družstvo vydalo po desítkách minut řádění za doprovodu jednoho z členů klubu na mopedu. Krkolomnou trasou úzkými uličkami mezi přístavními budovami s kajaky v rukách se naplnila nezbytná předzávodní procedura-otestování vody a rozjetí. Bohužel, pádlování na rozhoupané hladině přístavu umocněné nečekanými poryvy vln od naštěstí menších lodí a slané pocity v ústech přílišnou idylkou nebylo. Nikdo si neuměl představit, jak se bude v obotu v takových podmínkách závodit. Následoval návrat na kopec a konečně ubytování-jak se na pořádný mančaft sluší a patří všichni pohromadě, v jednom devítilůžkovém pokoji. Kýžená večeře konečně naplnila žaludky a představy o italské stravě-těstoviny. A jelikož byl hlad, tak chleba mizel ještě dříve. Někteří, dost nasycení se odebrali na cimru, zbylí se snažili ještě dorazit to co měli na talíři. I zkušení cestovatelé jaksi zapomněli, že normální italská večeře není až tak prostá, jak se zdálo. Jídelnou začalo vonět pečené kuře, což mnohé značně zaskočilo. Po úhradě ubytování, trochy konverzace a předání suvenýrů-brožurky k padesátinám novoveské kanoistiky, láhve bílého vína ze Slovácka a dalších drobností se trenér Pjajčík navrátil do spícího pokoje, po více jak 24 hodinách unavení téměř běžným palandám neodolali a hravě zvládli večerku...
Tak jak borce ze střední Evropy zaskočila večeře, stalo se to samé u snídaně, s tím rozdíle, že po jednom crossainu, hrsti sušenek a teplém nápoji nenásledoval druhý chod, ale odchod. Asi i tady vítězí rčení "Hladový vlk nejlíp běží" (rozuměj Hladový novovešťan nebo -ka rychleji pádluje). Po příjezdu na závodiště bylo nutno zvládnout v co nejkratším čase řadu důležitých úkolů-najít vhodné místo na parkování, rozjet se na vodě, zjistit kde je start či cíl, sehnat startovní listinu a čísla, v historickém skvostu s vojenskými řády bývalých námořníků včetně některých z ponorek La Torretta doladit nedostatky ve startovce (o omezeních v počtech startů jsme netušili), ověřit platnost finančního příspěvku pro zahraniční účastníky splňující daná kritéria, se spožděním se dotázat na toalety, a kdoví co ještě. Vše šlo jak po másle, mohlo se tedy na dvoukilometrové trati tvořené dvěma okruhy začít. První závod s dvěma kajakářkami z Ostrožské Nové Vsi (respektive druhý závod dne). S rovnáním na startu vedeném z motorového člunu převážně v italštině se musela děvčata vyrovnat sama, zda-li Karla Zalubilová rozuměla, těžko tvrdit, i když k trenérově pokynu ke studiu italských frází se postavila více než zodpovědně, Kateřině Pjajčíkové to mohlo být šuma fuk. Bylo odstartováno a po dojezdu do cíle veselo. Vyhrála Pjajčíková, druhá zkončila Zalubilová (obě Repubblica Ceca, snahu o výslovnost Ostrožská Nová Ves všichni přítomní beze zbytku kvitovali), červenodresí se najednou stali středem zájmu, což podtrhnul ziskem stříbra Filip Nikl. Další závodníci a -ce se na bednu nepropracovali, ale jejich snaha co nejlépe reprezentovat vlast se cenila, inu "Co nezajedeš dnes, odlož na zítra". Mládež neustále toužila po moři, ale nejdříve se šlo do města-obhlédnout suvenýry, okoštovat gelato (rozuměj zmrzlinu) a následně začít pátrat po WC, corso necorso, když potřebuješ, tak musíš ! Některé uháněli k toaletě, někteří přibrzdili u La Fortezza del Priamàr. Poté bylo jasno, jaký bude následovat program. Výhled ze strategického místa u Ligurského moře byl opravdický, sotva kilometr od závodiště se nacházela piscina !, a o děti bylo náležitě postaráno...
v případě zájmu časem pokračování...
Šestice novoveských pádlujících-Klára SILNICOVÁ, Filip NIKL, Filip HATLÁK, Jakub MLČOCH, Karla ZALUBILOVÁ a Kateřina PJAJČÍKOVÁ doplněná o žamberskou Zuzanu JEDLIČKOVOU pod vedením trenéra Víta PJAJČÍKA vyrazila ve čtvrtek, 27.9. via Italia ! Mikrobusem pana Filípka z Kunovic, řízeným jeho synem a s oddílovým vlekem naloženým devíti loděmi zamířila do téměř 1200 kilometrů vzdáleného ligurského přístavu Savona. V sobotu a v neděli absolvovali jediní čeští reprezentanti mezinárodní klání přímo v přístavu s obrovitými námořními loděmi na tratích dva kilometry a 200 metrů. Kromě závodění výprava stihla alespoň trošku nasát přímořskou atmosféru a shlédla několik zajímavých míst. Účastníci zájezdu byli ubytováni v komplexu Villa de' Franceschini. Domů na Slovácko se vrátili v pondělí, 1.10. v deset hodin dopoledne. Počínání malých českých kajakářů a kajakářek bylo možné sledovat v sobotu a v neděli on line prostřednictvím webové kamery.
Umístnění jednotlivých závodníků:
Zuzana JEDLIČKOVÁ,´93, (Žamberk)
4.místa (K1 2km a 200m)
Klára SILNICOVÁ,´94
3.místo (K1 200m), 8.místo (K1 2km)
Filip NIKL,´95
2.místa (mK1 2km a 200m)
Filip HATLÁK,´95
3.místo (mK1 200m), 4.místo (mK1 2km)
Kateřina PJAJČÍKOVÁ,´96
1.místo (mK1 2km), 3.místo (mK1 200m)
Karla ZALUBILOVÁ,´96
2.místo (mK1 2km), 6.místo (mK1 200m)
Jakub MLČOCH,´96
1.místo (mK1 200m), 7.místo (mK1 2km)
Děkujeme
Karolíně, rodačce z našeho regionu žijící v Římě za cenné informace...
Zdeňkovi Kumbárovi z Ostrožské Nové Vsi, za bezplatný servis oddílového mikrobusu a doporučení, abychom se s tímto vozem na tak dalekou štreku raději nepouštěli...
panu Filípkovi z Kunovic za solidní nabídku na dopravu tam a snad i zpět...
Tomášovi Mlčochovi z Kunovic za vyřízení cestovního pojištění...
panu Blahušovi z Derfle za rychlou a precizní opravu elektroinstalace na vleku (díky kontaktu od uherskoostrožského Radka Juřičky)...
Cristine de Gregori ze Savony se kterou komunikujeme o účasti ONV na této soutěži...
zástupcům všech médií, která budou o této akci informovat veřejnost...
samozřejmě rodičům závodníků, členům oddílu a všem příznivcům, kteří asi historicky nejvzdálenější oddílový výjezd na regatu podporují...